O plemeni a jeho výchově

Australský ovčák patří mezi nejinteligentnější a dobře cvičitelné plemeno psů. AUO  nejsou známí jen jako výborní pracovní psi na rančích ve své zemi původu,ale také jako psi pátrací, záchranáři, terapeuti a vynikají také v mnoha psích sportech jako je agility, obedience, nosework, dog puller....

AUO je všestranný pracovní pes s původním posláním samostatně pracovat u stáda. A právě tyto geny pro samostatné rozhodování u tohoto plemene přetrvávají dodnes. A tak je třeba od počátku si se svým štěňátkem budovat hezký vztah založený na pozitivní výchově a zároveň být důslední a ukázat psovi hranice v chování.  Čas investovaný do výchovy  štěňátka a dospívajícího psa se majiteli mnohonásobně vrátí v podobě vychovaného a poslušného psa.

Proto vždy všem majitelům doporučujeme vhodné aktivity pro toto plemeno. Australáček zvládne téměř cokoliv a záleží jen  na majiteli, pro co se rozhodne, čemu bude věnovat svůj čas.  I majitel prvního psa může svého chlupáče bez intenzivních tréninků dobře vychovat sám . Není  vyjímkou, že se začnou věnovat pravidelně nějakému z mnoha psích sportů a skládat úspěšně zkoušky. A naopak majitel se zkušenostmi s jiným plemenem může mít při výchově temperamentního australáčka velké potíže a bez pomoci zkušeného trenéra se neobejde.  

Australský ovčák je nejen samostatný, ale také citlivý a empatický pes, který přirozeně přejímá také náladu svých majitelů. Při výchově tedy velmi záleží nejen na povaze jedince, kterou zdědil po rodičích, na správné socializaci štěněte , ale i na osobnosti jeho majitele a jeho schopnosti porozumět chování svého psa.

Při nezdarech při výchově se zaměřit na sebe, svoje reakce a svoje chování, které majitel nevědomě přenáší na svého pejska. Při nesprávném vedení jsou pak pokroky ve výchově a následně výcviku pomalé a mnohdy i špatné. 

Mladý pes v pubertě, který je přetěžovaný nevhodnými tréninky, které nejsou adekvátní jeho věku, může v budoucnu velmi neochotně s člověkem spolupracovat a raději si bude hledat svoji vlastní zábavu. Trénink musí být vždy přizpůsobený věku, temperamentu jedince a plemeni psa.  A stejně tak bude mít majitel problém se psem, kterému neposkytne od štěněte podnětné aktivity a nechá ho zcela bez výchovy.

Co jedinec jiného plemene zvládne rychle, to může australáčkovi trvat déle, protože musí řešit mnoho podnětů z okolí díky svým původním pracovním genům.

Něco málo o původu a povaze australského ovčáka (viz.standard plemene)

KRÁTKÉ HISTORICKÉ SHRNUTÍ: Ačkoli existuje mnoho teorií o původu australského ovčáka, současná podoba tohoto plemene pochází výhradně z USA. Australský ovčák dostal své jméno, protože připomíná baskické ovčáky, kteří přišli do Spojených států z Austrálie v 19. století.

Po druhé světové válce popularita australského ovčáka postupně stoupala s rostoucí oblibou westernového jezdectví, zejména díky rodeům a koňským show, filmům a televizním pořadům. Přizpůsobivá a učenlivá povaha z nich učinila oblíbené pomocníky na mnoha amerických farmách a rančích. Američtí chovatelé pokračovali v rozvoji plemene, udržovali jeho všestrannost, bystrost, silné ovčácké instinkty a přitažlivý vzhled, kterému plemeno vděčí za svou všeobecnou oblíbenost.

Dnes je kromě pastevectví používán také jako záchranářský pes a také jako společník, který však potřebuje dostatek prostoru a pracovního využití. Jsou to hraví, přítulní psi, jsou velice poslušní a rychle se učí. Mají silně vyvinutý obranný pud a mohou instinktivně pást (mohou se snažit pást i lidi nebo jiné psy, což lze ale správnou výchovou eliminovat). Ke svým lidem je oddaný, naopak k cizím by měl být rezervovaný. Australský ovčák je vhodný především, pro život na venkově, ale i dobře si zvykne ve městě. Není to plemeno, které by mohlo být samotné na zahradě nebo v kotci, protože je velmi společenské.

FENA nebo PES ?

Pokud jste pro toto nadprůměrně chytré a krásné plemeno rozhodnuti, možná řešíte, zda pořídit fenku nebo pejska. Obě pohlaví mají své výhody a nevýhody a naše zkušenost je tedy:

Fena je menší, skladnější, má menší spotřebu krmiva. Většinou si fenu chtějí pořídit začátečníci, poněvadž se domnívají, že je lépe vycvičitelná, že je hodnější. Není to pravda, znám hodně australáků psů, kteří jsou podřízenější a klidnější než některé feny. Vždy záleží na důslednosti při výchově, ne na pohlaví. Nevýhodou feny je, že 2x do roka hárá a musí se tedy v tomto období hlídat i na oploceném pozemku, kde se pohybuje volně bez dozoru. V tomto období jsou feny přítulnější, ale zároveň se jim může změnit povaha. V období hárání není vyjímkou, že feny venku neposlouchají a mohou utéct za psem, pokud nejsou na vodítku.

Pes co stavby těla týká je mohutnější kostry, má větší hlavu, delší srst a celkově bývá hezčí na pohled než fena. Nevýhodou psů je, že značkují, což se nemusí líbit hlavně majitelům okrasných zahrad. Většina majitelů psů to na zahradě vyřeší tím, že zamezí psovi přístup k citlivým rostlinám malým plotem a na několika místech zahrady umístí "značkovací objekt" (pařez z lesa, zapíchnutý klacek, vyšší kámen atd.) Pokud pes není trvale venku a má přístup i do domu, tak uvnitř už nemá potřebu si značkovat. Stejně tak psi, kteří bydlí trvale v bytě nemívají potřebu si svůj domácí prostor chránit a značkovat např.zdi. Při zanedbané socializaci ve štěněcím období a v pubertě, může být pak dospělý pes nesnášenlivý s ostatními psy-samci. Pokud je pes trvale venku, může těžko prožívat hárající fenu ve svém okolí. Svými velmi dobře vyvinutými čichovými smysly ji cítí na velkou vzdálenost a může v noci štěkat a rušit např. sousedy.Proto si mnoho majitelů psů bere v období hárání feny v blízkém okolí svého psa do domu.